Divoká agrese
Naprosto všechny postavy v seriálu jsou šílené. Teenageři z Guyany jsou ochotni ke všemu, jen aby získali zelenou kartu v USA a peníze. Hlava zločineckého syndikátu ohrožuje existenci organizace kvůli mystickým praktikám. Zdá se, že otec údajně uneseného dítěte dělá vše pro záchranu teenagera, ale není schopen se vzpamatovat.
Samotná zápletka i postavy jsou jen pocuchané nervy a úzkost. V kombinaci s vysokou rychlostí vývoje událostí se z toho vyklube megaživý příběh, v němž na každém kroku číhá agrese. Někdy morální, jindy fyzická.
Důležité je, že „Uzavřený kruh“ používá násilí k rozvíjení děje, k popisu postav a k navození nálady. Stručně řečeno, je v něm hodně násilí.
Povrchnost na začátku
Vysoké tempo má i svou stinnou stránku – určitou dějovou nesoudržnost. Do scénáře je našito příliš mnoho drobných náhod, které ovlivňují dění, a někdy jsou vyloženě k vzteku. Jsou sice překryty eventualitou, ale i tak jsou občas napínavé.
Postavy jsou odhaleny v tom nejextrémnějším možném módu, takže zpočátku vypadají až příliš jednoduše. Teenageři jako z The Wire, zodpovědný detektiv trpící kvůli líným šéfům, slavný muž, který se o svého syna moc nestará – stereotypů je tu spousta. Teprve v polovině druhé série se odhalí lépe a pak se obraz víceméně vyrovná. Pokud vám postavy lezou na nervy, budete muset být trochu trpěliví.
První dva díly vypadají jako celovečerní psychologický thriller. Je těžké odhadnout, kam se bude příběh ubírat dál: Soderbergh nenechává žádné náznaky. Samotná existence seriálu Mozaika napovídá, že se v „Uzavřeném kruhu“ může dále dít cokoli. Ale Soderberghovi můžete a – v tomto případě – byste měli věřit. Z hlediska tempa a nervů jde o vynikající thriller a byla by škoda, kdyby se s postupující sezónou rozpadl.